Moje reproduktory mě nudí!

Bel CantoS reproduktory, které v současné době vlastním, mám problémy. Už s nimi nejsem spokojen. Vybavení, které mám doma, již dávno těmto reproduktorům technologicky uteklo, a já neměl čas nebo peníze s tím něco udělat. Jsem rozmazlen zařízeními, které jsem za několik posledních let slyšel jinde a zdá se, že toho už začínám mít dost.

Surfuji, surfuji A potom jsem minulý týden přisedl k počítači. Bez nějakého zřejmého důvodu jsem začal prohlížet Internet. A protože jsem nemohl najít již žádnou zajímavou stránku, začal jsem se nudit a otevřel si "Klang & Ton" - německý časopis o reproduktorech pro domácí kutily. Někde na konci, mezi inzeráty jsem si povšiml reklamy na nějaký divně vypadající reproduktor Lowther. Vypadalo to pěkně legračně s tím divně, jako vejce tvarovaným difuzorem na přední straně. Okamžitě jsem zapnul vyhledávání a vyťukal Lowther. Myslel jsem si, že to bude dobré tak akorát na pobavení. O několik vteřin později jsem jezdil po stránkách LowtherClubů a tiskl všechno, na co jsem přišel. Opravdu jsem se zajímal, co tyto jednotky nabízejí.

Některé odkazy mě dovedly až na stránku holandského LowtherClubu. Výborně!, to je země, kde žiji. Okamžitě jsem odeslal e-mail Bertu Doppenbergovi, který ten LowtherClub vede, abych se ho zeptal na informace a ceny. Na druhý den mě odpověděl a věci se začaly hýbat. Asi o tři týdny později mě Bert pozval abych si poslechl jeho horny. Nebyly to sice ty, které jsem si plánoval postavit, ale alespoň získám představu o charakteru jejich zvuku. Ten víkend jsem jel více než 125 km do Bertova domu. Když se nad tím zamyslíte, zní to pěkně bláznivě, ale já už jsem prostě takový.

Poslechové posezení Dojel jsem ve 13:00 o něco dříve než jsme byli domluvení a měl jsem obavy, že ho vzbudím, protože Bert pracuje na noční směně. Jak se ukázalo, tak jsem se v tomto ohledu nemýlil. Po té, co jsem poslouchal jeho Lowther systém několik hodin, podlehl jsem. Byl jsem si 100% jistý, že ve svém novém reproduktoru použiji Lowthery. Jedná se o systém s jedním budičem schopný reprodukovat celé audiospektrum s neuvěřitelně vysokou účinností. Tyto jednotky sice nejsou levné, ale když je srovnáte s trojcestným systémem shodné kvality, Lowther je mnohem levnější. Nevyžaduje složitý filtr, potřebuje pouze zlomek vodičů (krátká signálová cesta) jelikož je to celé jen jedna jednotka a při stejném výkonu hraje hlasitěji. Zamiloval jsem si jejich zvuk a po několika dalších hodinách požitku z poslouchání jsem si vypěstoval závislost. S Bertem jsme rozhodli, že mi budou nejvíce vyhovovat BelCanta. Velikost nehrála tak důležitou roli, hlavně jsem chtěl použít jednotky PM2A. Bert mě ujistil, že s těmito jednotkami dosáhnou BelCanta nejlepších výsledků. Takže když jsem kolem 18:30 jel domů, měl jsem toho plnou hlavu a snil jsem o těch výborných reproduktorech, které si postavím.

Konstrukce Za pár dní jsem v obchodě koupil několik desek z 18 mm multiplexu. Cena za všechno to dřevo mě příjemně překvapila. Vždy je to příjemné překvapení, když je to levnější, než si myslíte. Následující víkend jsem začal na dřevě vyznačovat čáry, abych věděl kde řezat. Celkově se každá skříňka skládá asi ze 22 částí. Po té co jsem umístil všechny vnitřní panely na boční desku, bylo mi všechno jasné. Na začátku stavby se to zdálo být těžší, než to ve skutečnosti bylo. Jediná věc na kterou je třeba dát si pozor jsou úhly, aby byly přesně podle plánů.

Podívejte se na foto z průběhu stavby

Bel Canto schémaUkazují různá stádia procesu konstrukce. Po pěti víkendech řezání a broušení jsem konečně měl dvě takřka dokončené skříňky. Také jsem musel zdvojit čelní desku, protože jednotka PM2A je příliš vysoká a dotýkala by se panelu přímo za ní. Budu též potřebovat stojan, jelikož vyústění hornu je ze dna. Bert mě ten týden volal, že moje jednotky už dorazily a mám si pro ně přijet. Jejda, skutečně na mě čekaly, abych si je mohl umístit ve svých skříňkách. Hned jsem si pro ně jel, abych je rychle namontoval a mohl je co nejdříve poslouchat. Bert mě sice varoval, že jsou nové a budou znít ze začátku po několik hodin hodně agresivně, ale byl jsem příliš nedočkavý čekat, než se zaběhnou. Ten měl ale skutečně pravdu. Ještě dnes po 200 hodinách hraní stále neznějí tak, jak by měly, pořád jim chybí ta hebkost a měkkost, kterou jsem slyšel u těch Bertových. Sice se zlepšují každým dnem, ale aby se skutečně pořádně rozehrály, budu si muset ještě pár týdnů počkat.

Bert mi dobrovolně nabídl své služby při stavbě stojanů. Udělal plány pro tratrixový tvar, který by pasoval pod skříňky jako pyramida. Aby se daly naladit na určitou konkrétní místnost, tak jsme dokonce plánovali hydraulické ovládání. Těchto plánů jsme se ale rychle vzdali, protože by výroba byla velmi náročná. Vyzkoušeli jsme, jak vysoko bude třeba skříňky umístit, aby dobře zněly a potom jsme pod ně sestrojily dřevěný rám.

Ještě musím skříňky obrousit a natřít a tak mě stále čeká spousta práce, ale o tom až někdy jindy.

Jim de Kort

elektronkový zesilovač
Copyright 1999 - 2008 / Horn Studio