Horn Studio

Od myšlenky k nápadu…

V roce 2016 jsem strávil celou sobotu v hotelu Don Giovanni na Audio Video Show Praha 2016. Převážně jsem trávil čas v expozici u svého dnes již kamaráda Honzy Dvořáka z HornStudia Kroměříž.

Jeho výrobky – linuxový hudební PC, DAC převodník řízený špičkovými hodinami a elektronkový zesilovač předváděný pod značkou Orchestra Instruments pro mne byly kvalitou zvuku v říši snů, daleko za hranicí, kde začíná tzv. Hi-End. Aparaturu doplňovala kabeláž téže značky, vše napojeno na vysoce ceněné italské hornové originály Zingali Tweenty EVO a Zingali Zero.

Vzhledem k tomu, že jsem měl prostor pro navštěvu i jiných poslechových místností, mohl jsem srovnávat. Připadá mi, že slovo Hi-End je dnes hlavně o designu, reklamně, přehnané ceně a teprve potom je někde zvuk. Pokud bych posuzoval podíl design/kvalita zvuku, tak v nabídce zcela jednoznačně vítězí design, a to je velká škoda. Osobně mám raději termín Hi-Fi, tam je řečeno vše.

A právě zvuk elektronek u Orchestra Instruments spojený s nekompromisním zdrojem signálu bit-perfekt a dalšími vychytávkami vytváří při poslechu jakékoli hudby jedinečný zážitek jak v detailech, tak i v široké škále barev nástrojů. Poslech je přirozený, připomínající analog a velmi příjemný i při vyšších hlasitostech. A ta dynamika! Hudba neunavuje a nutí vás poslouchat a nepřepínat.

Snad jenom při prezentaci s výkonnými bednami Zingali Tweenty EVO v malé poslechové místnosti hotelu Don Giovanni byl zvuk v některých částech místnosti nepříjemný na nejnižších basech. Věřím, že se na tom podepsala především špatná akustika místnosti. Nicméně, přece jenom nás to donutilo k diskusi, zdali toto lze vyřešit lépe a bez kompromisů.

Po výstavě byla aparatura Orchestra Instruments společně se Zingali Zero recenzována v nejmenovaném prestižním časopise v části vyhrazené Hi-End. Poněkud „suché“ hodnocení bez jakýchkoli emocí přesto dopadlo ve všech parametrech kvality a ve všech vybraných žánrech hudby úspěšně. Jenom mne udivilo, že v rubrice Hi-End byl použit jako zdroj signálu SACD přehrávač vybavený komerčním DAC převodníkem. Tento SACD přehrávač byl ve stejném čísle časopisu testován v kategorii vyšší střední třídy, a to tedy nechápu. Dnes již to beru s úsměvem, neboť z poslechu vím, že dobře vyřešený zdroj dat a převod do analogu je naprosto rozhodující. Bez toho to prostě nemůže fungovat.

Od nápadu k projektu…

Tyto okolnosti nás s Honzou Dvořákem dovedly k myšlence dotáhnout aparaturu od začátku až do konce a zkonstruovat bedny s referenční zvukovou kvalitou, byť třeba jenom pro účely testování nově vyvinutých komponent nebo k prezentaci ve studiu a taky „trochu“ pro mne do obýváku. Domluvili jsme se skloubit skvělé a uznávané technologie. Pro basovou část aktivní RIPOL se dvěma 15“ reproduktory, pro střední pásmo otevřený 13“ středobasový reproduktor, vyšší středy a výšky 10“ horn s tlakovým titanovým měničem a konečně vše doplněno kvalitním super tweetrem.

Poté následovaly dlouhé dny konzultací nad konstrukcí a designem. Konečně byly navrženy základní rozměry a tvary na základě výpočtů pro objemové potřeby zvolených 15“ basových reproduktorů. Byl zvolen vhodný konstrukční materiál s přihlédnutím k rezonanci basového Ripolu. Povrch jsme stanovili na mořené dřevo (překližku). Původně navržený polo matový transparentní lak jsme změnili na vysoký lesk což se ve finále ukázalo jako skvělá volba.

Realizace…

Naivně jsem si myslel, že s nákresem zajdu za stolařem, a tak za 2 měsíce si odnesu 2 páry nábytku k osazení reproduktory a elektronikou. Dnes již chápu můj omyl. Není to vestavěná skříň nebo kuchyňská linka. Nikdo nechtěl vzhledem k nestandardnímu řešení, složitosti, použitému materiálu a povrchové úpravě bedny vyrobit. Začal jsem tudíž v grafickém programu navrhovat konstrukci tak, aby bylo možné sestavit jednotlivé části soustavy z přesných dílů 15 mm březové překližky jednoduše šroubováním a lepením, tzv. „na koleně“. Pro 2 páry beden (4 x ripol a 4 x otevřená ozvučnice) bylo na 3 D fréze vyrobeno celkem 152 dílů firmou LIFE Blansko po odborných konzultacích s majitelem p. Voráčem. Pak už „jenom“ šroubovat, lepit díly a nákližky, brousit, frézovat zaoblení hran a opět brousit. A nakonec i problematické moření březové překližky. Nejlepším mým rozhodnutím pro finální vzhled bylo oslovit na závěrečnou úpravu opravdové profíky, kterým jsem svěřil stříkaní na ultra vysoký lesk. Byli schopni opravit i chyby, které se projevily až po nastříkání. Měl jsem štěstí, neboť p. Krejčí z firmy Lakování BK, s.r.o. to pojal jako výzvu a výsledek je perfektní. Tím se původně plánované 2 měsíce prodloužily na téměř 2 roky.