Open Baffle
Všechno to začalo, když mě před lety oslovil majitel jednoho studia, který u nás také zastupuje hornové reproduktory, jestli bych pro ně vyráběl elektronkové zesilovače.
Byl jsem si je poslechnout a musím přiznat, že se mi jejich projev hodně líbil. Výšky z 1 palcových driverů byly krásné, na basech by se dalo ledacos zlepšit.
Zrodil se hybridní zesilovač, který svojí vlastní nízkou impedancí dokáže vyloudit dobrý bas i z méně tlumených (podladěných) basreflexových beden.
A protože jsem maximalista, byla to výzva udělat podobný systém na špičkové úrovni, který by v mnohém předčil ten drahý komerční. Vybral jsem si titanový driver, který nejmenovaná firma dává až do modelu cenou přesahující šest nul, trochu jsem ho upravil a umístil ho do tvarem podobného hornu.
A teď jaký bas? Vím, že nejčistější bas je bez ozvučnice, ale nechtěl jsem žádné DSP, podmínka byla, aby to bylo jednoduché a byl schopný to utáhnout jeden zesilovač, ať už lampa a nebo tranzistor. Nabízelo se jediné řešení, a to otevřená ozvučnice, tzv. Open Baffle. Tento systém není zcela bez ozvučnice, ale není to ani uzavřená bedna s jejími nedostatky. OB částečně využívá části nízké vlny, aby se opřela o desku a nezkratovala se s vlnou se zadní části reproduktoru. To samo o sobě ještě nestačí k vyrovnané reprodukci nejnižších kmitočtů. Je nutné použít basový reproduktor s vysokým QTS, aby setrvačnost membrány vytvořila výchylku větší, než je signál na cívce. To již zajistí dostatečný bas. Zároveň to musí být vynikající střeďák, protože dělící kmitočet bude nad 1kHz. Měl jsem ve svém studiu k tomuto účelu připravené basové reproduktory, znalci je ihned identifikují, jedná se o dnes již legendární, vysoko ceněné, nejlepší možné středo-basové reproduktory české bývalé značky TESLA.
Inspiraci pro design skříně jsem našel někde na netu, shodou okolností i se stejnými basy. „Děkuji neznámému designérovi“, v podstatě se jedná o školní tvar ve tvaru U, kde bočnice na spodní části je polovina čelní stěny. Směrem nahoru se bočnice zužují, to se přesně hodí, dole bas, nad ním středo-bas a nahoře výšky. Vysvětlím:
Titanový driver je jasný, to bylo v zadání. 10ti palcový horn mi po změření dovolil dělící kmitočet na 1,3kHz. Zezadu jsem ho obalil gumo-asfaltem, aby nerezonoval.
Chtěl jsem reproduktory provozovat na hybridním (tranzistorovém) zesilovači a protože se tento chová napěťově, impedance basáku v jeho rezonanci by ubrala výkon, použil jsem tedy dva. A to tak, že vrchní basák hraje jako středobas a navazuje na horn v již zmíněných 1,3kHz. Má rezonanci na 50 Hz, ale impedance se mu začíná zdvihat už ve 150 Hz. A tam je přes pasivní vyhybku (dolní propust 150Hz) připojen basák spodní, od 150 Hz dolů jedou společně paralelně, bas má tedy poloviční impedanci a s napěťovým zesilovačem zvyšuje výkon. Předpokladem jsou ovšem oba basáky stejného typu (tam, kde jedou spolu, musí být stejná odezva), jedná se vlastně o tzv. dvou a půl pásmový systém. Bedna ve tvaru jehlanu do U je vyrobena z březového multiplexu, který má klidnou měkkou rezonanci. Celé jsem to ještě doplnil pružně uloženým super tweeterem, který nahoře dodal lesk a dole zakonturoval bas. Výhybky jsou velmi kvalitní Jantzen, cívka na středobas WAX – měděný pásek tlumený včelím voskem, kondenzátory silver Z Cap, k super tweeteru Mundorf silver oil. Dráty jsou plné čisté stříbro, terminály zdvojené, basy, výšky zvlášť, čistá měď – NE mosaz! Celá bedna je asi 6 cm nad zemí, nemá žádné dno, a je doplněna funkčními odhmotňovacími nožičkami.
Vše, co zmiňuji, přispívá k perfektnímu znění, nic jsem nenapsal jen tak, abych tady vyplnil místo. Celá topologie, i zdánlivé maličkosti jsou maximálně funkční.
Vzdálenost od zadní stěny by měla být alespoň 1m, kterou jsem raději trochu zatlumil. Frekvenční charakteristika systému je od 44Hz do 22kHz -3dB, citlivost je 94dB.
A jak tyto O.B. hrají?
Přesně tak, jak jsem očekával, titanový driver v hornu je přesný, a jakoby vytahoval detaily z použitého převodníku. Teprve nyní jsem si uvědomil, o co je, na této pozici, lepší kovová membrána než polyester. Basy? Neskutečný mazec. Je to doposud nejčistější bas, jaký jsem kdy slyšel.
Použité reproduktory mají váhu membrány jen 25gr. Papírový závěs, který nepřidává žádnou jinou barvu. Obrovský impuls a dynamika, vše z obou stran do řídkého vzduchu. Žádné difrakce uvnitř bedny. Žádné funění, nebo houkání. Žádné pazvuky. Pouze otevřený vzdušný, znělý bas.
Náklady na materiál nepřesáhly částku 70tis. Kč. Když si uvědomím, jaký zvuk se dá dnes koupit a za jakou cenu, tak se mi to celé jeví, jako velmi levné.
Horn Studio, J. Dvořák